March will march better

Absolutní katastrofa! Nějaký nevytřepaný zloduch mi převýšil příhoz na aukru, to je teda štěstíčko hned při první aukci, pch 

http://24.media.tumblr.com/tumblr_lzyttdoBWX1qg9m8lo1_500.jpg

v levných knihách mají devítikorunní klenoty, takže jsem zase potěšena nějakou složkou s plakáty pár obrazů a dalšími věcmi.. taky mám znova trochu rozmalováno

--

love all, trust a few, do wrong to none

Za poslední dny jsem vyrobilo (překlep, který se tu zkrátka musí nechat) dvě věci podle nějakých diy, jsou to věci jako dárek pro "bf" (nevim, jestli tomu dnešní internetová veřejnost ještě rozumí, ale já na tom ve svých jedenácti vyrostla :D) - tudíž je sem zatím nemůžu ani přidat. Jsem z toho v rámci svých mezí nadšená, ale nepropadám ošálení: všechno spatlané mýma rukama je v nějakém ohledu - byť již sebemenším - katastrofální.   Tady to ale naštěstí není tolik vidět.

Dál mám taky hroznou chuť si něco koupit na aukru/ebay, tedy na aukru jsem už jaksi omylem objednala dvě mp3, haha. No vůbec mám nějakou chuť utrácet, asi kvůli těm dvoum týdnům, které jsem probděla v posteli.

Dneska bylo hrozně hezky... Stála jsem na zahrádce, pozdní slunko mi zářilo do očí, kolem chodil kocour, začínalo tu trochu smrdět jaro a já si uvědomila, že se na něj snad poprvý těším.

--

svit, azur a postel

a taky čaje, ubývající věžička knih a tak dále - nebo úplně stručně: blahobyt při nemoci

Změnila jsem trochu design. Může za to asi to slunko, co svítí tady do pokoje (dvě stěny ze čtyř jsou absolutně holé, čímž se účinek jistě a několikanásobně zvyšuje) a nebylo by to zas tak špatné, až na to, že to je cosi světlého a navíc to na mě působí jak vzhled amerických internetových vintage obchůdků. Musíte rozumět - ne že bych s nimi měla nějaký problém, ale s tímhle jsem nepočítala. Navíc mám dilema s nápisy, písmo je nějaké víc ozdobné, než jsem si čekala, a žádný jiný prostě není hezký! Takže si chvíli budem muset žít v tomhle hranatým (díkybohu, už se mi ty kulatý okraje příčily), jarním a lehce zemdlelým lučním porostu. Uh

Milý návštěvníku - jsem si vědoma faktů doprovázející můj život - ke kterým patří i to, že kreslit moc neumím. Rovnou můžeme dodat, že když se fotí, tak samozřejmě vystoupneme prvně na židli (při focení to zamýšleno schválně nebylo, ale když jsem ty nohy uviděla v počítači, celkem mě to pobavilo). Ale proto, že jsem myslela, že to bude horší, přidám celý obrázek na konec.

Nevím, jestli je někdo tak vynalézavý, jestli to někdy zkusil taky. Je to levné, studené a velmi dobré a potřebujete k tomu jenom domácí malinový sirup (.D snadno nahraditelný, snad) a radím to ve velmi dobrou dobu, ale zavinila má dřívější nechuť k blogu, která snad, upřímně doufám, pomine(ula?)

Během mé nemoci jsem trochu kreslila taky. Tohle vzniklo díky takové náhodičce, a to z velké části díky Petynce, o které nemůžu říci, že bych znala, ale její blog se mi tak zvláštně zalíbil, jako dlouho žádný jiný. Ta druhá část příčiny patří knize o Rubensovi, kterou jsem si nedávno koupila - a to, že jsem v ní nalezla tenhle obrázek, který ona kreslila také, mě překvapilo - to víte, tyhle náhodičky motivují - a tak jsem si to musela zkusit taky. Doufám, že Petynce nevadí, že jsem šla do stejného obrázku a panu Rubensovi, že mu znesvěcuji díla, ovšem při jeho dokonalosti by s tím mohl aspoň počítat

A ještě tedy ten hradozámek, kde můžete vidět zároveň moje fotografické i kreslicí nedostatky: vyfoceno nakřivo a ještě se tu podtrhl nádech šedi, ale ve skutečnosti je to víc žluté a zelené (tuhle chybu zapřičiňuje opět ten hloupý monitor, jehož barvy nejdou naladit a který naštěstí do dvou týdnů vystřídá nový - děsím se rozměrů, jaké nástupník má, ale přímo po něm prahnu a není se čemu divit)

17. 2. 2012

ty fotky jsou úplně o ničem, ale aspoň je to o důkaz navíc, že nejsem ještě moc mrtvá
včera jsem chtěla jet poctivě do školy, odříkat všechny prezentace, napsat všechny testy a nechat se ze všeho poctivě vyzkoušet, ale autobus se skvěle zasekl jen tři čtyři kilometříky od města. tak jsme jako sedmičlenná posádka včele s řidičem úchylem stáli asi hodinu, až nám teda řekl, že máme jít dom. tak hlavní, že jsem do jihlavy zas tak nemusela... (ta trasa domů mezi poli, hasičema, osobákama a arktickým větrem se sněhem jak skelný střípky už tak hrozná nebyla)

což nás přivádí k dnešku, kdy jsem si doma zůstala už zásluhou probouzejícího se nachlazení. vůbec sice nevím, co jsem dneska dělala, ale teď jdu trochu kreslit, abych zmírnila pocit promarněného dne